„Usmějte se v duchu, protože existuje jaro, které přišlo do vaší zahrádky, aby se roztančilo v listoví, i proto, že podzim nechává dozrát vaše hrozny.“
(CH.Džibrán)
Žijeme na dálkové ovládání. Maily, facebook, smsky. Chybí nám dotyk! Opravdový lidský kontakt s tím, komu chci dát najevo, že nejsem pařez, balvan u cesty!
Ale někdy i ten pařez jako pomník starého stromu je k obejmutí. A proč jsem k narozeninám dostal ten vyhlídnutý balvan, co z meze koukal po staletí na moji vesnici, než ho odvalili do strouhy?
V hlavě se mi rojí slova. Zase ten známý stav duše: Písmenka se někdy honí v hlavě s myšlenkami, když jsme se životem sami… Sedím v autě, tma monotónně pleská o pneumatiky a vyplazený jazyk dálnice ukusuje noci z krajíce. V hlavě se řadí slova do ledabylých zákrytů: Řeka se zdála/ jako by spala/ a tys mi z okna/ zamávala la la.// Naskakuje nějaká melodie. Omílá se mi v hlavě do oblázku. A víc už nic/ mezi nebem a zemí,/ byli jsme sobě/ nalezeni…//
Honí se mi hlavou ti a ty, s kterými jsme si byli v životě nalezeni… Panebože, jaké já mám v životě štěstí. Tolik dobrých lidí nalepených zevnitř pod čelem!
(Z knihy „Krůtí brko 2 – Kousky času“, která vyjde na podzim 2019 v nakladatelství Arcadia Art Agency)
Text a foto Jazzík
