Jazzíkův prázdninový deníček/2 DIÁŘ ČISTÝ JAKO NEVĚSTA (ROKU 2019)

Jazzíkův prázdninový deníček/2
DIÁŘ ČISTÝ JAKO NEVĚSTA (ROKU 2019)

Prázdniny jsou pro mě i to, že aspoň na pár dní prostě necháte čas plynout. Po celý rok je diář strakatý (proč se vlastně ta potvora, co mi na zahradě vykradla vajíčka z kosího hnízda, jmenuje straka, když je černobílá?). Zpátky… 
Po celý rok je diář strakatý jak papoušek a 1. července náhle čistý jako nevěsta. No… čistý jako nevěsta v roce 2019. To znamená: Tak úplně čistých diářů není ani na začátku prázdnin moc a o věnečkách na hlavě a nevinnosti vůbec, se nebavme. 

Už ani nevím, do kterého roku jsem si vedl diář papírový. Ale v pracovně jich mám vedle sebe srovnaných asi dvacet. Jednou jsem do nich nakoukl – a kupodivu, mnoho dní se vám vyloupne před očima jako by to bylo včera. 
Posledních deset let mě diářem zásobuje Mr. Google a těch krásných barev každý den, těch kliků, a co klik, to jeden zloděj nebo dárce času.

DIÁŘ

Mám diář plný adres
a telefónních čísel
a schůzek nebo schůzí,
až bílý papír zmizel.
A škrtance a šipky
a klikyháky vzkazů
a výkřiky do veder 
i do holomrazů.

A poznámky na okraj:
„Dnes vzlítla první včela!“
„Dnes mouchy začly štípat.“
„Koupil jsem desku Brella.“
A „synek zase stůně,
koupit v lékárně biston“,
a sousedce sehnat knížku,
‚to hrabě Montekristo‘.

A v diáři mám barvy,
čtyři barvy fixů,
černá není smrtka,
snad někdy barva kiksů
a červená není Rande
a modrá není – Možná
a zeleň není Víra
a vůbec už ne zbožná.

Mám v barvách pěkný zmatek,
tak jako někdy v hlavě
a jelen jsem ze zkratek,
co zapomněl jsem hravě.
A diář je můj svědek,
že jsem chtěl všechno stihnout
a že se vždycky nešlo
všem karambolům vyhnout.

Na rande jsem chodil
někdy s usnesením,
na schůzi jsem křičel:
„Nás všechny láska změní!“
Do autoservisu jsem přijel
na kolečkových bruslích
a ve frontě na něhu
mě pod koleno křusli.

Tenhle binec ve mně
změním asi těžko,
odjedu na hřbitov
koloběžkou.

Jakou barvu má Váš dnešní zážitek?

Jakou barvu má Váš dnešní zážitek?

Napsat komentář