Viděl jsem fotky z jakési soutěže Miss Fat. V Čechách bychom ji mohli nazvat třeba Královna baculka. V souvislosti s tím si člověk říká: No, ještě jsem na tom dobře… Ale taky vám může v hlavě znít slogan: Změřte se v pase, ať zjistíte, nejste-li tlustí jako …
Přečtěte si, jaká jsou současná měřítka pro obezitu. Vezměte si krejčovský metr a změřte obvod pasu (nezastrkovat břicho!). Jste-li žena a máte-li poctivých 80 cm, pak to znamená, že začínáte být riziková, od 88 cm pak velmi riziková.
U nás chlapů je nižší číslo 92 a pásmo s blikající červenou od 104 cm. Ještě že doma nemám krejčovský metr a jít do dílny pro výsuvný zednický se mi nějak nechce.
Obezita oproti minulosti už nemá co dělat s inteligencí (i inteligenti se přežírají), ani s adresou (město – venkov). I obyvatelé měst se přežírají.
Zavzpomínejte: Když jsem byl malý, neměli jsme ledničku. Kolik zásob mohlo být doma? Moc ne. Hrnec se sádlem někde ve sklepě? Jinak každý nebo skoro každý den na nákup. Co bylo na papírku od maminky? „Mlíko, chleba, osminka másla.“
Dneska máme narvané velké ledničky, velké mrazáky, náš nákup valíme ve vrchovatém nákupním vozíku jak nabitý tank. Hospodyňky (nebo my single hospodáři) hledíme na to, aby doma nic nechybělo. Přijde návštěva – otevřu kamarádku ledničku – a nic mě nezaskočí. Grilování? Jasně. Rychlé občerstvení k posezení? Jistě! Zmrazený dortíček? Není problém. Ovoce? Vždycky. Zelenina? Spodní šuplátko v mrazáku. Zmrzlina? Kolik kopečků? Bonbóny, čokolády? No, co kdyby to chtělo odměnit ty malé!
Ženy mívají z tloušťky deprese. My muži to bereme s humorem a říkáme, že jsme prostě gurmáni a k chlapovi batoh na břiše patří.
Genetika prý za všechno může jen z poloviny. Ostatní je na nás. Ale bojujeme povětšinou chabě. Obezitologové říkají, že jen třetina z lidí, kteří se přijdou léčit, má dost vytrvalosti. Obezita je nemoc těla i duše. A s obezitou se objímá cukrovka druhého stupně, která je mnohem nebezpečnější. Obézní člověk je jako alkoholik. Jeho léčba probíhá lépe, rozhodne-li se léčit sám, nikoliv z donucení…
Je pořád ještě léto. Kolikrát za týden propotíme tričko? Kolik kilometrů jsme našlapali letos na kole? Kolik kilometrů ušli? Prý když musíme zpocené tričko převléknout třikrát týdně, bude naše zdravotní prognóza o padesát procent lepší, i když zůstaneme obezitní (zase ta angličtina: fit fat – tlustý, ale fit).
Některé tyto nejsoučasnější poznatky jsem načerpal z rohovoru s profesorem Š. Svačinou. A tohle sdělení pana profesora je taky hodně dobré: „Potravinové doplňky jsou z velké části nevědecká věc… Pacient se domnívá, že když to kupuje v lékárně, je to lék. Přitom existuje minimum důkazů, že by cokoliv z toho fungovalo na jakoukoliv nemoc, na obezitu už vůbec ne.“
Neskáčeme moc na nejrůznější reklamy? Necpeme hrabošům z farmaceutických firem do chřtánu zbytečně peníze?
Každý třetí Čech se kamarádí s obezitou. Každý pátý už je s ní v pevném svazku.
Jídlo je rozkoš. Rozkošníci říkají: Dokud můžeš – musíš! Ale i tady jdeme do absurdna. Metoda přichází pochopitelně z USA. 🙂 Staří Římané se při hostinách pošimrali brčkem v krku, aby mohli hodovat dál. Supernová metoda je umělý vývod ze žaludku, kterým si obézní odsává obsah žaludku. Prostě se s rozkoší přecpe a hned, jistě naprosto esteticky, vypumpne. Určitě to brzo přijde i k nám. Mám pocit, že polovina doktorů se dnes vrhla na odstraňování vrásek a zvedání sebevědomí v oblasti prsou. Za nějakých pár let…
Tak kolik knedlíčků dnes k sobotnímu obídku? Já čtyři. Pátý? Ne, fakt ne… No, dobře. Tak pět. Ale tím to hasne.
Dobrou chuť!
Text a foto Jazzík
