Někdy vzácně cítím, že lidstvo stoupá k nebesům. Vzácně…
Pocit, že lidstvo blbne? Ano, mám. Často.
Možná je to “lidstvo” jen jiné, než na co jsme byli zvyklí a nechceme se smířit s tím, že už neakceptujeme nové náhledy na realitu, že neakceptujeme nová estetická kritéria, morální kritéria atd.
I tahle bezvýznamná maličkost mě irituje: V každém divadle, po snad každém představení, koncertu se v poslední době v publiku zvedne jeden magor a začne freneticky tleskat, volat bravo, nadšením hvízdat na prsty. A co se nestane? Standing ovation…
Další zkušenost: Mladý český pár ve Smetanově síni Obecního domu, slavnostní koncert. Obleky, velmi důstojné prostředí. Mladý pár v džínách. OK, může se stát, že přišli rovnou z práce. Mladík evidentně znuděný, při koncertu si čte smsky, značně roztěkaný. Po přestávce si propašoval do své čtvrté řady dvojku bílého. Při koncertě upíjí. Neskutečně otravuje okolí. Zato sotva skončil poslední tón, vyskočil a s vínem v ruce informovaně a s despektem koukal po ostatním, sice sedícím, nicméně bouřlivě aplaudujícím publiku. Připojila se k němu jeho dívka. Jinak v sále nikdo. Ale byl to pevný jedinec. Vydržel při svém muzikálovém pazvyku ve standing ovations až do prvního přídavku. Pak se zvedl a před dalším přídavkem zamířil k odchodu.
Jistě. Po právu odměnit jedinečný, vynikající výkon, umělce, který odchází, dostává ocenění, poctil nás něčím neobvyklým…
Jenže když vás bolí zadek nad trapnou zájezdovou taškařicí, nad hrůzykálem, kde odkvetlí tenoři, rockeři a nezpěváci prochodí dvě hodiny? Proč potlesk vstoje?
Vždyť to publikum snad není blbé! Nebo je jim těch chudáků, co se na jevišti producírovali, líto? Potlesk vstoje z lítosti? Z lítosti nad několika utracenými stovkami vstupného? Za tu pouhou uchaplnost?
Několikrát jsem odmítl vstát a jako jeden z mála odolat stádismu. Studu, že nejsem jako oni, nadšení, upocení účastníci zájezdů do divadel, na koncerty všeho druhu, že necvičím s nimi tu spartakiádu nezaslouženého aplausu. Přiznám, že davové opovržení nad nevzdělancem, který nevstává, není vůbec nic moc.
Ale po pravdě: Opravdu si myslíte, že ten večer byl tak unikátní? Tak výjimečný?
Když rozhodčí bodují gymnastiku nebo tanec nebo krasobruslení, nasazují známku opatrně někde u středu stupnice. Opravdu byl právě tento koncert, toto představení jedničkové?
Potlesk vstoje je pro mě po představení na jedničku s hvězdičkou. A jinak zůstanu sedět a tleskám, jak uznám za vhodné. A kdo je podobný ovci, stoupá si jen proto, že ten první vstávající beran neměl ani špetku vkusu… Máte na cvičení ve vstávání jiný názor? Nic proti tomu. Ale já jen těžko změním ten svůj.
