Jsem absolutní ochutnávací diletant. Tím se nechlubím. Závidím opravdovým znalcům ochutnávačům, kteří cítí v nápoji tu maliny, tu rašelinu, tu kouř.
Já piju, když mám žízeň, anebo když je důvod. A buď mi chutná, anebo nepiju. Jsem pijácký barbar, ale už jsem se s tím smířil.
Než jsem odjel do Skotska, kamarád, kterému je dáno rozeznat kvalitu se všemi jejími atributy, mě vyzbrojil scanem pár stránek z publikace Svět whisky. Díky spěchu došlo na přečtení těch pár odstavců až teď. Po všem. Jako piják amatér jsem jel do Skotska nepřipraven.
Z Aberdeenu, kde bydlím u komína penzionu se řvoucími racky-opravdovými macky- jsem se vydal do legendárního domova skotské whisky. V poměrně malém regionu Speyside, hodinu a půl cesty autem od Aberdeenu, je největší koncentrace palíren na světě. „Produkt, jehož název pochází z gaelského (původní skotský keltský jazyk) sousloví „uisge bagh“, v překladu „živá voda“, se tu pálí už déle než 500 let. Na rozdíl od ostatních 700 druhů whisky z jiných regionů a států, má údajně květinovou příchuť. Přímo vědecky je rozeznáno na 800 chutí whisky. Nechtějte po mně, abych tomu uvěřil… Vnucujte diletantovi něco takového.
Auto ujíždělo směrem na severozápad a já se kochal. Nekonečné louky s chomáčky ovečkové vaty a hrudkami čokoládových krav všech odstínů, kvetoucí pralesy žlutých janovců, kterými bývá na kilometry obroubená i silnice. Rovina se postupně směrem k západu začíná vlnit a i klimatizace snad začíná dýchat něčím, co připomíná kultivovanější anglickou hospodu.
Mířím do centra regionu. Vesnička Dufftown šedivá žulou a černá břidlicovými střechami, ale sem tam i turisticky barevná. Kšeft je kšeft a červená barva na vývěsním štítu nese ovoce davu turistů. To, co by v celošedivém Aberdeenu bylo nepředstavitelné, tady v pohodě řve do šedivých, na komíny zavěšených mraků.
Dávám se vést autobusy a za chvíli parkuji u snad nejznámější palírny Glenfiddich. Pramínek živé vody tady vyvěrá od roku 1887. Vyvěrá a zvláštně krásně odmořuje vzduch. (Vlastně to mě taky nikdy nenapadlo, jaká je v tomhle slově souvislost s mořem!)
Jak to jinak říct: Vzduch je odmořen, tedy zavoněn!
A už naši devítičlennou skupinku přebírá průvodce samozřejmě v kiltu.
Co to je single malt whisky?
Nejdřív, co to je whisky: Nápoj destilovaný z obilí a zrající v dřevěných sudech. V Americe se destiluje z kukuřice. Většina whisky na světě jsou směsi. Jen pár procent z celkových zásob whisky je ze Skotska exportováno jako singl malt (jednodruhová sladová).
Malt whisky pochází z jedné destilace a nevylepšuje se dalším mícháním…
Výrobu zjednoduším: Skotská whisky se vyrábí z naklíčeného sladového ječmene a horké vody destilací. Zlatavou barvu dostane nápoj díky uskladnění ve starých dubových sudech, ve kterých před tím zrálo sherry, portské, rum či dokonce například víno cabernet sauvignon.
Podle zákonů musí v sudech zrát minimálně tři roky a před koncem se ještě nejmíň jednou destiluje. Většinou se ale tento nápoj nechává zrát minimálně osm let.
Stejně jako vinaři dokáží o svém víně vykládat hodiny, o kvalitě whisky rozhoduje neskutečné množství okolností. Nejen voda, dřevo sudů nebo prostředí, v němž whisky zraje, ale dokonce i tvar destilačních kotlů. Každá palírna se stará o to, aby se tvar kotle nezměnil (traduje se dokonce, že pokud již musí dojít k výměně přístroje, jsou u nového vyklepávána, případně záplatována stejná místa, jako byla u kotle předchozího).
Kromě exaktních předpokladů a receptur, je ve výrobě whisky i hodně posvátně tajemného. Proces, kdy se normální obilí mění v božské pití a živou vodu, je bohatý na mystiku a věci mezi nebem a zemí.
Sudy propouštějí vzduch a díky tomu údajně pronikne do whisky u přímořských palíren i vůně slané vody, jinde rašeliny a naopak část vody se ze sudů při zrání vypaří. A právě to je jedna ze záležitostí mezi nebem a zemí. Tomu, co nikdo nevypil, a přece zmizí, se říká angels share. Podíl andělů – andělská daň.
Ochutnávka dvanácti-, patnácti- a osmnáctileté whisky byla vzhledem k tomu, že jsem řídil, symbolická. Ale – stal se zázrak. Nebo to snad bylo tím, že na prostírání to bylo jako “tahák” pro diletanty z celého světa napsáno? Dvanáctiletá opravdu chutnala a voněla hruškami a dubem, patnáctiletá medem a rozinkami a osmnáctiletá plnoletá jablkem a skořicí.
Poctivě jsem nechal do vzduchu i ze svých sklínek uniknout daň svému anděli strážnému a za zpěvu písní Pásla ovečky v zeleném háječku, Pod dubem, za dubem a Whisky, to je moje gusto, jsem neospalý večer dorazil mezi racky macky chechtavé.
Dlouho do noci pak uřvaní mořští nezpěvní viděli oknem zvláštního zpěvného tvora lehce podobného zvířátku, který do pozdních hodin usrkával z krásné láhve dvanáctiletou single malt a s obtížemi se trefoval na správné klapky mininotebooku.
(Krůtí brko 1/Dopisy z Tramtárie. K dostání u všech knihkupců, na www.kosmas.cz, anebo nejvýhodněji přímo v nakladatelství
Arcadia Art Agency- objednávka zde do Zpráv.)
