Není to tak dávno, co se mi německý kamarád divil, že vezu do opravy žehličku. Prý tyhle maličkosti jsou holt věcmi denní spotřeby. Žehlička a věc denní spotřeby? Vzpomeňte si na babiččinu domácnost. Co všechno tam sloužilo málem jako rodinné stříbro celá dlouhá desetiletí? Co všechno patřilo k celým pokolením? Jaká byla hodnota takové práce, která vytvářela celoživotní hodnoty?
Čas oponou trhnul a my respektujeme životnost věcí, která se v některých případech rovná životu jepice, tedy spíše neživotnosti. Plníme kontejnery, v nejlepším případě ty na vyřazené elektrické spotřebiče.
Jaká je hodnota práce tvůrců věcí? Protože se ve velké míře vyrábějí kdesi daleko na východě, kde je lidská práce vzhledem k nám podhodnocena, hodnota práce je nevalná. Tím, že se na východních trzích dokáže vyrábět za mnohem menší cenu, než u nás, došlo u nás k likvidaci některých odvětví. Dobří řemeslníci vymizeli nebo možná brzy vymizí. Neuživili by se.
O ono mizení se ale někdy zasloužili i naši západní sousedé, pro které jsme byli sice blízký, ale přece jen východ my. Jak skončilo třeba mnoho českých mlynářů? Nedaleko mého bydliště je od devadesátých let zavřený, tehdy kompletně zrekonstruovaný velký mlýn. Noví majitelé tehdy stroje prodali a z mlýna je sklad.
Aby kdesi na západě zachovali svoji výrobu a trhy, naše výrobní prostředky zakoupili a přestěhovali k sobě. Zrušili zavedenou výrobu u nás na východě dřív, než nám došlo. Teď mají v rukou výrobní prostředky a tím i ceny výrobků, bez kterých se neobejdeme.
Pokud ještě existují opraváři, jsou to spíše výměnáři. Neopravují, ale mění celé bloky uvnitř zařízení, pokud vám po straně důvěrně nenaznačí, že tuhle věc přece nestojí za to opravovat…
Jistě jste taky slyšeli, že výrobci montují do svých výrobků tak zvaná kurvítka, kterými uměle zkracují dobu trvanlivosti věcí. Kurvítko je údajně načasováno, aby po určitém čase výrobek chřadnul nebo přestal pracovat. Trh mezitím vychrlil něco „lepšího, dokonalejšího“. Prostě trh nás dohání k dalšímu nákupu.
Když Stvořitel jakýsi vymýšlel lidi, byl archetypem dnešního výrobce. Občas se na lidském těle dá leccos jakž takž opravit, vyměnit součástka. Ale není to jen hra? Nemáme v sobě taky zamontovaná jakási boží kurvítka, která jsou ve většině jednotlivců nařízena na sedmdesát let provozu?