Ono to zase letos bylo spíš Kašpárkohraní. Ale navazuji na svoji včerejší konverzaci s osmiletou vnučkou. Chtěla, abych ji v bazénu vyhazoval na hloubku. Odvětil jsem, že si musí hezky říct: Dědečku, prosím tě, udělej se mnou Spadla lžička do kafíčka! Pochopitelně to měl být ode mě vtip. Nikolka se ale zamyslela a pak odvětila s mírným despektem: „No jo, to jsou ty tvoje knížky…“ 🙂
Její výrok bych volil jako popisek pro fotku z našeho odpoledního festivalu hrátek s Kašpárkem, který na své zahradě už tradičně obětavě organizuje kamarád Standa Pěkný. Připojuji vzpomínku na minulý ročník, kterou jsem převzal ze své nové knihy KRŮTÍ BRKO 2/KOUSKY ČASU.
KAŠPÁRKOVÁ ZAHRADNÍ SLAVNOST
Doufám, že mi dáte za pravdu, že nejkrásnější jsou setkání kamarádů, kde je všechno založeno na dobré vůli, radosti, volnosti a chuti společně trávit nějaký kousek volného času.
Takové setkání se už třetí rok uskutečnilo na jedné zahradě nad Sázavou. Už druhý rok se přítomné děti, rodiče, prarodiče a přátelé všech možných generací sešli, aby shlédli představení loutkového divadla „Kašpárek, švec a hloupý čert“. Tento rok se na rozdíl od minulého (vzhledem k nepřízni počasí) odehrálo jen odpolední představení, zatímco večerní aktualizované představení s velkou hvězdičkou, určené jen pro dospělé, letos bohužel neproběhlo.
Chaloupkové divadélko s nadpisem ve štítu „JÁ SOBĚ“ opět nešetřilo efekty všeho druhu, nad kterými nezbývalo než žasnout a ještě více držet palce principálovi Standovi, aby pohádka skončila podle možná 100 let starého scénáře.
Zatímco se následně četly pohádky pro nedospělé, dospělí oblehli bufík U Otesánka a začali až do poněkud pozdního večera hlučet. Hlučelo se krásně, ohýnek hořel, buřty se opékaly, prohlížely se nové knížky a poslouchala se stará muzika.
Když tak vzpomínám, za celou zahradní slavnost nikdo nefotil selfíčka! Není to známka, že se sešli normální lidi?
Tak nás s pozdravem Nazdárek, zase po roce navštívil Kašpárek.
