Prázdniny jsou pro mě i to, že aspoň na pár dní prostě necháte čas plynout. Po celý rok je diář strakatý (proč se vlastně ta potvora, co mi na zahradě vykradla vajíčka z kosího hnízda, jmenuje straka, když je černobílá?). Zpátky…
Po celý rok je diář strakatý jak papoušek a 1. července náhle čistý jako nevěsta. No… čistý jako nevěsta v roce 2019. To znamená: Tak úplně čistých diářů není ani na začátku prázdnin moc a o věnečkách na hlavě a nevinnosti vůbec, se nebavme.
Už ani nevím, do kterého roku jsem si vedl diář papírový. Ale v pracovně jich mám vedle sebe srovnaných asi dvacet. Jednou jsem do nich nakoukl – a kupodivu, mnoho dní se vám vyloupne před očima jako by to bylo včera.
Posledních deset let mě diářem zásobuje Mr. Google a těch krásných barev každý den, těch kliků, a co klik, to jeden zloděj nebo dárce času.
DIÁŘ
Mám diář plný adres
a telefónních čísel
a schůzek nebo schůzí,
až bílý papír zmizel.
A škrtance a šipky
a klikyháky vzkazů
a výkřiky do veder
i do holomrazů.
A poznámky na okraj:
„Dnes vzlítla první včela!“
„Dnes mouchy začly štípat.“
„Koupil jsem desku Brella.“
A „synek zase stůně,
koupit v lékárně biston“,
a sousedce sehnat knížku,
‚to hrabě Montekristo‘.
A v diáři mám barvy,
čtyři barvy fixů,
černá není smrtka,
snad někdy barva kiksů
a červená není Rande
a modrá není – Možná
a zeleň není Víra
a vůbec už ne zbožná.
Mám v barvách pěkný zmatek,
tak jako někdy v hlavě
a jelen jsem ze zkratek,
co zapomněl jsem hravě.
A diář je můj svědek,
že jsem chtěl všechno stihnout
a že se vždycky nešlo
všem karambolům vyhnout.
Na rande jsem chodil
někdy s usnesením,
na schůzi jsem křičel:
„Nás všechny láska změní!“
Do autoservisu jsem přijel
na kolečkových bruslích
a ve frontě na něhu
mě pod koleno křusli.
Tenhle binec ve mně
změním asi těžko,
odjedu na hřbitov
koloběžkou.
…
Jakou barvu má Váš dnešní zážitek?
