„Statečnost je dvojího druhu. Buďto je krajně nutná, nebo krajně zbytečná. Ideální by asi bylo, kdyby lidé vůbec neměli být zapotřebí být stateční, protože situace, která je k tomu nutí, je vždycky mimořádná a nese s sebou možnost tragedie.“
K.Michal
Šel jsem od zubaře a abych se odměnil, zašel jsem do blízké zastavárny, protože nějaký poklad za pár korun mi udělá radost nad jiné. Prohlížel jsem si zaprášený šunt v regálech a koutkem oka si všiml trojice možná třicetiletých potetovaných vagabundů u pultu. Nabízeli zastavárníkovi odrbanou dámskou peněženku, pár nástrojů z manikúry, nějaké další cetky a nakonec ošuntělou koženou dámskou kabelku. Přelétl jsem věci na pultě a nemusel jsem být odborník zastavárník, abych na první pohled viděl, že jde o věci z té kabelky. Prostě ji vytrhli nějaké staré ženě z ruky a utekli. To je ta nejdecentnější verze. Od té chvíle jsem se už nemohl soustředit na zaprášené poklady v regálech. Zaregistroval jsem ještě, jak ti tři zákazníci dostali dvě stovky a odešli.
Teprve teď jsem přistoupil k pultu a říkám: „Pane, vy jste od nich vzal kradenou kabelku!“ (Byl to obětavý pracovník, který svým klientův vychází vstříc non stop. Co když chcete jít prodat nebo zastavit televizi ve dvě v noci?) Zastavárník se na mě přidrzle podíval a řekl: „Jak to víte, že byla kradená?“
Došla mi slova. Rozhodil jsem rukama. Otočil jsem se na patě a vyšel z krámu. Do dveří nedaleké nálevny vcházela trojice třicetiletých kumpánů a chrochtavě se smála. Měl jsem sto chutí mezi ně vletět a začít strašně řvát. Místo toho jsem se šel podívat na auto, které jsem nechal stát u chodníku před nálevnou. Zaplaťpámbu, bylo tam a bylo celé.
Otvírákem na auta jsem odemkl motorovou konzervu. Nastartoval a vyhulil muziku. Strašně jsem se styděl.
Přemýšlel jsem, co bych řekl svému synovi, kdyby se mě zeptal. Řekl bych, jo, hochu, máš tátu sraba? Nebo bych taky řekl, že to byla kabelka z pozůstalosti jejich zemřelé babičky? Nebo bych řekl, hele, hochu, jsou chvíle, kdy jsem takhle malej? Kdy jsem proti tobě trpaslík?
Jsem v té srabárně sám? Nebo je i ve vás kousek trpaslíka? Včera v novinách byla zpráva o člověku, který se kohosi zastal na poště a byl tím pánem, co předbíhal, na místě pobodán. Jeden odborník na boj zblízka tam pak řekl, že nejbezpečnější je vždycky utéct…
(Z knihy „Krůtí brko 2/Kousky času“, která vyjde v nakladatelství Arcadia Art Agency na podzim letošního roku.)
