Při letním cestování vymeteme i hodně restaurací. Jistě máte v zásobě podobné historky, jako já. Napište mi je.
Včera jsem zastavil na oběd v restauraci u silnice. Dal jsem si Kaplickou kapsu. Přeloženo do češtiny – na půlky přeložený bramborák s náplní zelí a uzeného masa. I s česnečkou a nealko pivem 161 Kč.
Milá servírka. Fajn. Dobrá česnečka. OK. Ale to, co přišlo na talíři následně, to stojí za bližší popis. Milý pane Polreichu, škoda, že jsem si při Vašem pořadu nezapisoval Vaše hlášky.
Bramborák z lednice, ohřívaný v mikrovlnce. Díky tomu tvrdý jak prkno. Aby změkl – přelitý starým známým horkým UHO. Co přelito nebylo, nebylo k ukousnutí. Aby byl dojem plného talíře, zelí natřikrát. Ale masíčko – neuvěřitelné. Dva kousky absolutně živé a nedovařené hmoty, nešly nejen ukousnout, ale dokonce ani uříznout. To jsem seznal pochopitelně, až když jsem všechno rozvrtal.
Té milé servírce, která talíř odnášela, jsem své hodnocení amatérského gurmeta-kritika přetlumočil. Pokývala a řekla, že vyřídí. Vyřídila.
„Kuchař řekl, že kravina,“ sdělila po chvíli s pokrčením ramen.
Místo, abych se naštval, musel jsem se rozesmát.
Hádejte, jak se hospoda jmenuje:
BEJKÁRNA.
