Už několik let jsem se nevypravil na houby. Nerostly? Nebo jsem neměl čas? Nebo člověka, se kterým bych na ně rád jel?
Minulý víkend jsem ale dostal košík hřibů. Nádhera, jeden jako druhý, voňaví kloučci jako ze zahrádky…
Ze zahrádky? Bedly a žampióny mi sem tam na zahradě vypučí. Na pěstování hlívy, penízovky, Jidášova ucha už houboví vědci dávno vyzráli. Ale hříbky? Svěřil jsem se netu a začal pátrat.
Nejdřív mi padlo oko na článek, že houboví magoři jsou ve světě poměrně zvláštností. My, Slováci, Poláci a Ukrajinci. Snad prý i Japonci. Maso chudých, jak se houbám říkávalo, je naše specifika daná asi přírodními podmínkami. Ostatně, psal o nich už Dalimil. A důkazem toho, jak se houby vyskytují v českých hlavách, je čeština: Je to na houby, houby s octem, máme se houby zle, to když jsi byl ještě na houbách…
A těch zaručených moudrosti, kdy rostou! Copak vy nevíte, že rostou jen za úplňku? Že když rostou houby, bude válka? Že houba přestane růst, v okamžiku, když se na ni člověk podívá?
Anebo opravdu nebezpečná pitomost, že když je houba okousaná od slimáků, je zaručeně jedlá?
A proč se chodí na houby časně ráno? Další pověra. Prostě houby se prodávaly na trzích, a tak se vytvořil zvyk, že časně ráno – hupky hupky z postele.
Houbařská latina?
Rostou houby opravdu v kruzích? Houbařská literatura praví, že podhoubí se rozrůstá do kruhu a uprostřed časem odumírá. Plodnice vyrůstají na okrajích mladého podhoubí. A proč uvnitř kruhu někdy ani tráva neroste? Protože podhoubí zkonzumovalo většinu živin v humusu a vypilo skoro všechnu vodu.
Kruh podhoubí se rozšiřuje o 10-12 cm za rok! Ony čarodějné kruhy, které někdy mají až 100m v průměru (tudíž si je vůbec neuvědomujeme), vznikají celá desetiletí.
Jak rychle rostou houby?
S následující teorií přišel prý po čtyřicetiletém zkoumání Ing. Staněk z Protivína:
Pro růst hřibů je nejdůležitější déšť. Musí napršet nejméně 20mm, aby se na podhoubí začaly tvořit uzlíky – zárodky příštího úlovku. Teplota přitom nesmí klesnout pod 10 stupňů, jinak se proces zastaví.
Ale pozor! Hlavičky hříbků se objeví až 14 dnů po rozhodujícím velkém dešti. Pak celý další týden hříbková i muchomůrková embrya sedí v mechu a nevyrostou ani o milimetr. Toto týdenní čekání by mohlo dostatečně uspokojivě vysvětlit pověru hříbkařů, že lidský pohled hříbka uhrane a houba už nikdy nevyroste.
Jedenadvacátý den po dešti se houby údajně začnou zvětšovat a závratným tempem růst.
Mě vždycky zajímalo, proč bych si nemohl hříbky vypěstovat doma. Nevím to dodnes. Vy ano?
Předloni jsem si myslel, že mám vyhráno, Jakýsi chytrák prodával na internetu houbovou směs, která po řádném vysetí na zahradě přinese košíky hřibů. No, a jacísi hlupáci jako já, jsme na to naletěli. Hlídal jsem ty své kloučky-miláčky jako raketovou základnu, leč marně. Chytrák opět zvítězil nad hlupáky. Jako v českých pohádkách. A není to tak dobře? Je.
Nenenchme si odebrat tu nádheru procházky vonícím lesem, tu radost z prvního voňavého úlovku. Nedej bože najít v supermarketu umělohmotné polské hřiby, jeden jak druhý, velikosti 10 cm. Anebo ukrajinské? Tenkrát po výbuchu Černobylu prý rostly skvěle – a možná, že i na dálku svítily…
Mám své místo, kam jsme chodili už s rodiči
a nosili plné košíčky. Když se vracela z hub moje babička, košík hrál všemi barvami a všichni kolemjdoucí si byli jisti, že babička rána nedožije. Ale dožila. A těch krásných jmen, co houbám dávala…
Mám svoje houbové nebe. Už jsem se na něj nebyl podívat léta. Ale neříkejte mi, že tam už houby nerostou. Zítra ráno vyjdu. Potichu, abych je nevyplašil, dřív, než flotily hřmících ořů budou stát na každém rohu.
Já se jdu do houbového nebe nadýchat let, kdy roků ještě nebylo jako hub po dešti…
(Z knihy „Krůtí brko 2 – Kousky času“, která vyjde na podzim 2019 v nakladatelství Arcadia Art Agency)
