Kdysi v devadesátém třetím roce jsem vydal knížku Eliase Canettiho Masa a moc. Byla to klasika nositele Nobelovy ceny za literaturu, která u nás pochopitelně dříve nemohla vyjít. Pojednává o tom, jak v zástupu jedinec ztrácí své úzkosti a zábrany, maže svou individualitu, až se slastně rozplyne v davu. Masa je podle autora přírodní úkaz, nebezpečný živel a dravý živočich. A moc pak nástroj jejího ovládání.
Vrátil jsem se k této knížce několikrát. To rozplynutí jedince v davu vídám na každém kroku. K tomuhle sloupku mě vyprovokoval momentálně mediálně frekventovaný člověk. Znám ho dlouho a měl jsem ho za prostého řvouna s drzým čelem. Pak se ze svého města vynořil v celostátních zprávičkách. Uměl přesvědčivě říkat věci, které lichotily davu. Lehce se napojil na politickou garnituru a vyvezl se s ní výtahem vzhůru. Najednou měl v rukou velké peníze z nejrůznějších fondů, jeho agentura prakticky monopol na velké akce, a protože to už zvládal, začal i umělecky tvořit.
A protože má moc, řada skučících umělců vyhověla jeho nabídkám, že jim trochu helfne. Nedávno se v jednom rozhovoru chlubil, že mu volá ten nejslavnější a ta nejznámější. Všichni s ním chtějí spolupracovat. Rád pomůže. Nežádá za to zase tak moc. Občas se jeho jméno objeví jako spoluautor, šéf fondu, nadace, neví, kam dřív skočit. Zvládá to ale levou zadní v přestávkách mezi důležitější prací. A v tom rozhovoru vyzývá mladé lidi, aby nevěřili na pověry kolem velkého umění. Umělecká tvorba není žádná věda. Dokáže to každý. Stačí chtít! Stačí snít a spojit se se správnými lidmi. Hovoří naléhavě, trochu i řve, ale s citem. Hlavně s citem. Odzvonilo do sebe zahleděné profesionalitě. Konečně vzniká nové umění. Umění všech pro všechny! A hlavně – mějte se (mě) rádi a lajkujte. Kdo mě nelajkuje, ať nejí! Mám všechny přátele na světě. Všichni jsme na jedné lodi a jeden za všechny, všichni za jednoho. Dav je moje gusto. Každou rukou vodí tisíc loutek. Krásné divadlo.
Všechno se demokratizuje. (Nemrazí vás z toho? Neslyšeli jsme to už někdy?) Každý přece dneska za pomoci lidského umu, techniky a technologií může napsat a nazpívat píseň, vydat knížku, udělat výstavu fotek! Stačí se nebát! Jemu se prý už všechno splnilo. Teď prý ještě čeká na nějakou hlavní roli a až mu zbyde trochu času napíše román…
Když ho vidím na obrazovce, rosím se. Sebejistota z něho stříká. Práce za ním je strašné šmé. Prototyp tvůrce bulvárního žvástu. Má moc. Píská na píšťalku a dav se řadí do dvojstupu.
Hodnoty? Měřítka se mění? Tahle země není pro starý?
Ne. Tahle země není pro blbý.
(Krůtí brko 2/Kousky času. Na pultech podzim 2019)
