Jazzíkův prázdninový deníček/36
FRACKOVÉ A KULIHRÁŠCI

Poslední den dovolené, venku bouřka. Deset dní s míjením spousty neznámých lidí. Hodně z nich s malými dětmi. Mimoděk porovnávám vztah dnešních mladých rodičů k dětem a dětí k rodičům. Vypadají krásně bezstarostní. Popíjejí a batole leze po čtyřech kdesi dvacet metrů od nich mezi psy a cizinci, malá holčička na zdi hráze bezstarostně hopsající nad vodní hladinou, nebo naopak čtyřicetiletý hysterický fotřík, zavírající dítě ve vedru za trest do auta. Ale taky malí nevychovaní frackové terorizující rodiče a otravující všechny nezúčastněné kolem.
A vzpomínám na Prahu, na kavárny s dětskými koutky, kam maminy odloží děti, bezstarostně sedí nad kafíčkem s kamarádkami, zatímco děti demolují, co se dá. A taky vzpomínám na kavárnu v zastrčené uličce, kde nad vchodem visí cedule, že do kavárny děti nepatří, že kavárna je místo klidného posezení, tichého rozjímání a povídání, maximálně hry v šachy… 🙂

Ale abych nevypadal jak Herodes, přidám něco z knížky básniček a pohádek Povídání na psí stráni:


Když si pejsek s kočkou hrají na doktora

Když si pejsek hraje na doktora,
léčí kočičku.
Řekne jí: Co vás trápí, paní?
Nejde vám spaní?
Bolí vás ouško?

A tak si hrají na pana doktora
a ouško je bolavá potvora.

Pan doktor má ale zlaté pacičky,
za chvíli je zdravé ouško naší kočičky.


Proč mám rád pejska

Přemýšlím někdy před spaním,
proč mám rád pejska.
Přemýšlím, přemýšlím, až usnu
a když se probudím,
pejsek mi sedí u postele.

„Ahoj, kamaráde,“ říkám očima.
„Co spolu dneska provedem?“
My dokážeme totiž mluvit pohledem.
To proto mám rád pejska.


Proč má máma na bříšku kopeček

Naší mamince roste bříško.
A jak! To je psina!
Zítra snad neprojde dveřmi.
„Nesmíš tolik jíst, mamko, věř mi.
Byla bys jako džbánek.
Tloustla bys jako Otesánek.“
Máma se zasmála,
jako k telefónu mi přiložila
ucho na kopeček
a řekla: „Tiše poslouchej.
Slyšíš, jak zevnitř klepe na dveře?
Slyšíš ho, kulihráška?
Tam se ti chystá na svět bráška.
Anebo sestra. Holčička nebo chlapeček.


Televizní babička

Já bych radši s mámou, tátou
obyčejnou písničku,
než mít každé odpoledne
televizní babičku.
Babička je v obrazovce
televizní pohádky,
já bych se rád třeba mazlil
se živými koťátky.

(Ilustrace Vlasta Baránková)

Napsat komentář