Léto se pomaličku pořád ještě potichu a téměř nepozorovatelně překuluje do času rudých jeřabin. Tak ještě dvě deci léta v básničce.
Slunce visí na copánku,
oběšený není,
oběšený není,
smíchy zuby cení.
Ráno vyjde na svobodu,
svobodný však není,
svobodný však není,
večer do vězení.
Tak pojď ke mně, drž mě pevně,
láskou už se chvěje země,
nás nikdo nezmění,
jsme láskou potrefení.
Slunce visí na copánku
já visím na tobě
bez tebe mám na kahánku
samotná(ý) jak v hrobě.
Slunce visí na červánku,
půjdeme ho podržet
jenom tiše jako myši,
ať ta postel nevrže…
(Text a foto Jazzík)
